Je sychravé březnové ráno a maturanti a některé předmaturitní ročníky se vydávají dvěma autobusy do míst, která zůstanou navždy spjata s ponižováním, utrpením a bolestí. Míříme do Auschwitz.
V ranních hodinách si prohlížíme Auschwitz I., dnes muzeum. V původních barácích nacházíme informace o tom, co byl schopen člověk člověku udělat. Kolem poledne přejíždíme do Auschwitz II. – Birkenau. S hrůzou zjišťujeme, jak velkou plochu vyhlazovací tábor zaujímal. Procházíme kolem trosek plynových komor, koukáme na baráky, v dálce zahlédneme „Kanadu“ a saunu. A někde v našem nitru se rodí jediná otázka. Proč?
Cestou zpět nám není nejen do zpěvu, ale ani moc nemluvíme. Vše na nás teprve teď dolehlo, nenacházíme ta správná slova. Jen proč? je stále v našich myslích.
Mgr. Pavlína Tobolová, vyučující dějepisu