Počátky těžby (počátek 19. století)

Začátky těžby uhlí v Orlové se datují kolem roku 1817. Zajímavostí je, že první známý orlovský horník, pan Josef Procházka, zemřel již kolem roku 1807. První mělké šachtice založil Georg Thomke, který měl část pozemků v nájmu od Bludovských. Ti sice usilovali o vlastní těžbu, avšak kvůli nedostatku kapitálu a zadlužení nebyli schopni doly rozvíjet. Jedním z jejich hlavních věřitelů byl právě Thomke, který nakonec celé panství získal. Další mělké šachtice založili Karl Gorgosh a kapitula olomouckého arcibiskupství. Mezi tyto rané těžební objekty patřily například jámy Račok, Schwabe, Georg 2, Kristine, Caroli, Gustav, Maria, Egon, Eduard a další.

Rozvoj těžby a technologické změny (1. polovina 19. století)

Významným mezníkem se stal rok 1835, kdy byla založena jáma Altmaschine. Ta byla známá svým parním strojem na čerpání vody, který byl slyšitelný na velkou vzdálenost. Jáma symbolizovala přechod k modernějším metodám těžby. V tomto období došlo také k majetkovým změnám – dobývací práva i pozemky získali bratři Gutmannové společně s Ignácem Wondráčkem a S. M. Rothschildem. Další zásadní impuls pro rozvoj těžby představoval příchod železnice, který umožnil efektivní dopravu uhlí do vzdálenějších oblastí a zvýšil jeho ekonomický význam.

Období industrializace a rozmachu (druhá polovina 19. století)

Klíčovou osobností tohoto období byl důlní technik Eduard Hořovský, který od bratrů Gutmannů získal pravomoc investovat do rozvoje těžby. E. Hořovský modernizoval důl Egon, který byl přejmenován na Hlavní jámu a stal se jedním z prvních velkodolů v ostravsko-karvinském revíru. Významně se podílel na zavádění moderních technologií i zvyšování bezpečnosti práce. Dále založil důl Žofie v Porubě a na konci 19. století i důl Nová jáma v Lazích, který byl prvním dolem s kruhovým profilem jámy. Toto období je označováno jako zlatá éra těžby uhlí. Docházelo k rychlému rozvoji města – vznikly nemocnice, školy, spolky i obchodní infrastruktura.

Krizová období a dopady těžby (20. století)

První výrazné problémy přinesla druhá světová válka, kdy došlo k intenzivní těžbě bez ohledu na následky na povrchu. Tento přístup pokračoval i po nástupu komunistů k moci v roce 1948. Těžba byla v tomto období prioritou, což vedlo k rozsáhlým demolicím ve městě. Až do 90. let 20. století bylo zbouráno několik tisíc budov, mezi nimi například zámek, Dělnický dům, Obecní dům, Sokolovna, Dům báňských úředníků, nemocnice Pod Lipou. Postupně došlo také k útlumu těžby a uzavírání dolů. V 60. letech 20. století byly uzavřeny významné provozy, jako Hlavní jáma a důl Václav v Porubě.

Útlum těžby a její ukončení (konec 20. a počátek 21. století)

V roce 1995 byl uzavřen důl Žofie, který byl následně využíván jako vodní jáma k čerpání důlních vod. Posledním aktivním dolem na území města zůstal Důl Lazy (původně Nová jáma, později Důl Antonín Zápotocký). Těžba uhlí v Orlové definitivně skončila v listopadu roku 2019 uzavřením Dolu Lazy (ke zbourání těžební věže došlo v červenci 2024).

Současnost a připomínka hornické tradice

Hornická minulost města je připomínána i v současnosti. V roce 2025 byl z Dolu Lazy získán důlní vozík, který byl rekonstruován spolkem Orlová na furt! V nedávných dnech byl umístěn na pozemku Gymnázia a Obchodní akademie Orlová, kde slouží jako připomínka hornické historie a symbol místní tradice. Když půjdete kolem, vzpomeňte si, že za mnohé v tomto městě vděčíme horníkům, kteří pracovali v podzemí. Bez nich by nebylo rozvoje ani pokroku.