Velikost textu:

Adaptační kurz třídy O1.A

Adaptační kurz začal v podstatě hned, když jsme vystoupili z vlaku. Jakmile se celá skupinka asi tak padesáti lidí shromáždila před vlakem, začala najednou před námi pobíhat nějaká holka v prostěradle a začala křičet: „Apokalypsa! Apokalypsa je tady! Všichni umřeme! Zachraň se, kdo můžeš! Všechno je zamořeno radioaktivním zářením!“ Nikdo z nás v tu chvíli nechápal, co to má znamenat, a jen jsme po sobě házeli nechápavé pohledy. Potom přišlo nějaké komando složené z ještě více šílených instruktorů, které nás rozdělilo do dvou skupin. 1. skupina Kolečka (nakažení), 2. skupina Křížky (nemocní). Cestou na chatu se naše nemoc projevovala různými způsoby, např. zavázanýma očima či ústy, svázanýma nohama aj. Každá skupina šla potom s jiným instruktorem a jinou cestou. U chaty už nás čekala uzdravovací zóna, ve které nebylo po nemoci či postižení ani vidu ani slechu.

Když jsme se ubytovali, čekaly nás další body programu. Na řadě byly nyní venkovní hry. Jako první jsme si uvařili kotel pravidel, kde jsme si sami vytvořili pravidla, podle kterých jsme se nastávající dva dny měli řídit. Potom jsme hráli různé hry, jako třeba předávání imaginárních brýlí se zvukem – QOO!‘, nebo řazení se podle abecedy, nebo od nejstaršího k nejmladšímu. Jedna z nejlepších aktivit byl tanec na přivolávání sluníčko s názvem „Tanec čipičipi“. Všichni se u toho bavili a melodie se slovy nás pronásledovala až do konce kurzu.

Po obědě jsme se rozdělili do několika skupin, a protože pršelo, vytvořili pro nás instruktoři čtyři stanoviště, na kterých se měli plnit různé úkoly. Na prvním stanovišti se všichni měli postavit na létající koberec a měli ho obrátit na opačnou stranu tak, aby na něm pořád všichni stáli a nikdo se nedotknul země. Na druhém bylo imaginární minové pole, přes které museli všichni přejít. Byla jen jedna správná cesta, kterou bylo opravdu těžké si zapamatovat. Následovaly další hry jako evoluce, stavba akvaduktu, hra s čísly a stavba mostu přes řeku pomocí fiktivních kamenů.

Po večeři jsme šli ještě na hřiště, kde jsme si navzájem předávali „problém“ a soutěžili, kdo to zvládne rychleji. Bylo to fakt super, protože jsme se u toho dost zahřáli a dokázali si, jak umíme rychle a dobře spolupracovat. Když jsme se vrátili zpátky na chatu a snědli druhou večeři, rozhodlo se, že se ještě na seznámení uspořádá diskotéka, kterou jsme si všichni opravdu užili. Byla fakt luxusní.

Druhý den jsme si zkusili, jak si navzájem věříme nejen ve dvojicích, ale i v celé třídě. Nakonec jsme si po obědě vzali svoje věci a plni zážitků jsme se vydali na cestu k vlaku.

U nádraží jsme pak „skoro“ tiše sledovali, jak další dvě třídy podléhají nákaze a jak se pomalu vydávají na cestu k chatě.

A co nám kurz přinesl? Spoustu zážitků, poznání nových spolužáků i druhé třídy, která s námi byla. Cíl byl splněn. Z adaptačního kurzu odjížděla třída kamarádů a doufáme, že nám to takhle vydrží až do maturity. Jen škoda, že jsme tam nemohli být déle.

Kolektiv třídy O1.A

adaptakOA1 adaptakOA2 adaptakOA3

adaptakOA4 adaptakOA5 adaptakOA6

logo